Kůrovci

Když slyšíme slovo kůrovec, většinou se nám vybaví smutný obraz uschlých smrků a hromad pokáceného dřeva. Tahle kniha ale dělá něco naprosto nečekaného: dívá se na kůrovce očima biologa, milovníka přírody a vášnivého vypravěče, který z nich udělá vaši novou guilty pleasure. Protože kdo jiný by dokázal popsat zásnubní tanečky kůrovců nebo výživovou hodnotu jejich oblíbených hub se stejnou vášní jako zápasník sumó nebo someliér?

Jiří Hulcr zpochybňuje stereotypy, které nám o lese a přírodě předkládají novinové titulky. Ukazuje, jak kůrovci komunikují, pěstují si houby, přežívají mezi predátory, a jak je lidská hloupost často horší než jejich kusadla. Fascinující příběhy z tropických pralesů, laboratorních sendvičů z plexiskla i českých smrčin odhalují, že brouci jsou mnohem víc než jen „škůdci“.

Tahle kniha je zároveň zábavná, moudrá i naléhavá. Nabízí pohled do světa, který máme často doslova pod nohama, ale zůstává nám skrytý. A také nenápadně vyzývá: pojďme se učit z přírody, ne proti ní bojovat. Jinak tu nezůstane ani ten špalek pro kůrovce.

Kdykoliv se zmíním, že studuji kůrovce, každý se na mě podívá s doširoka otevřenýma očima a automaticky se ptá: ‚Kácet, nebo nekácet?‘ Noviny jsou kůrovců plné: kůrovec je surovec a ničí naše krásné lesy. Češi lesy milují, a proto už léta zápolíme se zapeklitou otázkou: proč příroda vyplodila takové zlo, proč je sama proti sobě?“

"Tuhle knihu jsme si zamilovali, a nejen protože jsme vyrostli na Šumavě. Je v ní všechno: věda i humor, fascinující detaily i důležité otázky o budoucnosti našich lesů. Jiří Hulcr je nejen přední světový odborník na kůrovce, ale také skvělý vypravěč. Jeho text vás rozesměje, zarazí i inspiruje – a úplně změní váš pohled na malé broučky, kteří hýbou našimi lesy víc než jsme si kdy připouštěli.

V Kazdě jsme vždy hledali knihy, které propojují krásu přírody s lidským příběhem. Tahle je výjimečná v tom, že příběh píší sami kůrovci – a my lidé v něm nejsme ti hlavní hrdinové. Právě proto si zaslouží být čtena a sdílena. Otevře vám oči – a možná i srdce."

- Michaela a Václav Kazdovi